Trápení

20. dubna 2013 v 16:58 | Laurasie
Sedím v koutě.
Klepu se jak ratlík.
Připadám si jako nicka.


Ale proč ptá se mě můj vlastní mozek. Odpovídam mu srdcem, že za to můžu já.
Perou se ve mě, mozek se srdcem, a já nedokážu přijít na to kdo z nich má pravdu. Klepání nepřestává. Choulím se do klubíčka a přemýšlím co s tím. Nevím, já prostě nevím. Nedokážu přijít na to, kdo za to může. Mohla jsem tomu zabránit, ale byla jsem daleko. Ovšem kdybych předtím udělala jiné rozhodnutí, mohla jsem tam být a zabránit tomu co se stalo. Ale kdybych předtím udělala jiné rozhodnutí, tak bych nemusela být tak daleko ale neměla bych se celkem k světu co se mám. Jenže pak bych tomu zabránila. Co teď, jak uklidnit můj mozek a když uklidním mozek, jak uklidním srdce? Mráz mi běhá po zádech začíná se mi dělat mdlo a stále odpověď nepřicházi. Můžu za to, nebo nemůžu? Snažím se co to dá, aby už se to nestávalo, ale pár dní mi vyklouzlo a zase se to vrátilo. Kdybych tak mohla vrátit čas, už by se to nestalo, nemělo by šanci se to stát, nedala bych příležitost. Stalo se. Jak teď dál? Vím, že s tím už nic neudělám, ale jak si to vysvětlit, abych si to mohla uložit a zapomenout? A co když za to může ona? Ne na ní to nehodím, ta za to nemůže. Je jen chudák, obětní beránek, hračka, ale ne viník, to ne ona ne! A co on? Ten za to přece může. On to udělal, on za to může. Zpískal to a moc dobře věděl, že ublíží a stejnak to udělal. Ale nic se mu nestane on je přece vítěz, on je přece ten king, který to udělal. Ublížil, ale nic se mu nestane. Nechápu, to přece není možné. Má stěstí, nikdy už ho neuvidím, ale jestli jo, tak si to za rameček nedá. Nenávist roste a ani se jí nedivím, když ví. Ví a chce změnit. Snad, jednou budeš mít holka šanci na změnu a já ti strašně ráda dám možnost.

Zpráva pro on: Dávej si bacha nikdy na tebe nezapomenu a nikdy se nesmířím s tím, co jsi udělal. Hlídej si záda ve dne v noci, protože ti na ně dýchám já a moje nenávist. My jsme tvoje noční můra. My jsme tvoje nejhorší obavy co si jen dokážeš představit. My víme co jsi udělal. My o tobě víme. Ale ty nevíš, že o tobě víme a to nám hraje do karet. Krej si záda a měj se. Zatím. Pac a pusu tvoje poslední kamarádky, které uvídíš!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dakir Dakir | 24. dubna 2013 v 8:32 | Reagovat

Je pravda, že podle začátku jsem čekala něco malinko jiného, ale autorka mě velmi překvapila a ukázala ne tu sklíčenou stránku, ale tu sílu, co má v sobě. Je fascinující, jak dokáže nepřímo popsat událost, která ji utkvěla v hlavě a zároveň do toho dát touhu po spravedlnosti a pomstě, jestli to tak můžu říct. Je to krásně napsané a zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama